Petr Horáček

Vážení přátelé, kamarádi,

na přání rodiny až nyní, ke konci neděle a při prvním jarním dnu,  oficiálně sděluji to, co už tamtami bubnují po našich kontaktech.

Dnes nad ránem nás opustil náš přítel Petr Horáček (*8.9.1943 + 20.3.2022), náhle a bez rozloučení.

Klub v něm ztrácí osobnost, která stále v čele našeho klubu od roku 2004 do roku 2018, a který dávno neúnavně před založením našeho klubu

stál za myšlenkou pořádat výstavy halančíků, jezdit na výstavy po celé Evropě, propojit halačíkáře z ostatních států, (protože nás pojí stejná záliba) a přivážet druhy, o kterých jsme jen do té doby jenom četli. Při té památné cestě zpět z Brna do Čech, po setkání v Brně, kdy se rozhodlo, že uděláme výstavu, jsem se skamarádily. Pak se mu splnil sen naší první výstavou v Botanické zahradě UK Praha.

Díky svému původu byl orientován na DKG, jehož byl členem dávno před tím, než jsme tam mohli vstoupit my ostatní. Po celou dobu těžil ze svých přátelstvích s 

předsedou německého klubu DKG  Berndnem Schwabem, s Aki Klimplem, s Karl Hans Lükem, s předsedou BKV Hermannem Meeusem, a s přáteli v blízkých RG DKG. A povedlo se mu do Prahy na výstavu dostat mnoho významných evropských halančíkářů, a taky mnoho druhů halančíků.

Projel jsem s ním za ty roky výstavy po celé Evropě, od Německa, přes Itálii, Śpanělsko, Belgii, Holandsko, až po jeho milované Portugalsko. Vždy litoval, že se nepodíval na výstavu SKS, a nejel se mnou do Oděsy. Vždy jej budu vidět na expedici v Tanzánii 2009, jednou jak v „prsačkách“ vstával a padal do bahna, aby mohl nalovit Nothobranchius melanopsilus, a my  jsme se mohli umlátit smíchy se Stephanem Fickem při pohledu na něj, po druhé byl nezapomenutelný, když pod krásným baobabem se mnohokrát s místním náčelníkem osady opakovaně zdravili úklonou….. Oba měli na rozdíl od nás ostatních bílé vlasy…

Poprvé jsem jej viděl v Brně, na setkání halančíkářů v hotelu Družba na přehradě. Tenkrát tam přijel s př. Maulem a přivezl tři plné bedny nothobranchiusů. Ve skutečnosti měl rád ty šedivé, nebarevné halančíky z Jižní Ameriky.

Naposledy jsem jej viděl před necelým měsícem, když jsem se vracel ze severu do Prahy. Překvapil mne, jak vypadal dobře. Zhubl, chodil, po jeho zdravotních potížích ani památky, a to vše díkem jeho milující ženy Dáši. Těšil se, že vyrazíme spolu na RG DKG, a plánoval, jak pojede na výstavu DKG se svojí ženou a Petrem Šupalem, a jak stihne výstavu APK.

Jeho plány utnul osud a čas, ten neúprosný strážce přírodních zákonů.  

Nevím jak Vám, ale mne bude chybět. A mnozí z nás ani neví, za co vše mu měli poděkovat. Ale to už nestihneme.  

Tak ať jste zdrávi, živí a užíváte si každý den, který máte.

Karel Brückler